15.5.2021 Sobota: soukromý trolejbus a výjezd do hor

Trolejbusová vozovna

Nic moc dneska
7:30 Čekáme na domluvený čas před trolejbusovou vozovnou na náš speciální spoj. Jde občas pára od pusy a vratná nás vyhání za pomyslnou hranici vozovny, když postaváme "za čáru".

8:20 Řidič po značném zpoždění přijel a my dostali mávnutím svolení vejít do vozovny. Tu můžeme prozkoumat, než se pojede je stále na dlouhý proces.










Jedeme privátním trolejbusem napříč městem s několika zastávkami na focení, kde modelkou je stále týž starý Ikarus. Jiné zastávky ale nemáme, takže trochu rychlíkový spoj. Z legislativních důvodů můžeme zastavovat jen na zastávkách a i když jediné označení je všechno jen ne směr a číslo, lidé ochotně nastupují.







Pojízdná tělocvična je jiný kafe než statická
10:00 Jsme v pustině u trolejbusového depa Levski, kde má být domluvená prohlídka. Bohužel o víkendu to nejde, takže jsme tu zbytečně. Tohle je neprodyšně zabedněné s vysokou zdí.





Trasa projetá trolejbusem
Jedeme ještě chvíli po městě a pak se rozdělujeme. Někteří jdou na další šotojízdu a my se vezeme do centra k metru. Cestou nám náš bulharský průvodce zjišťuje, že žádná z lanovek zřejmě není v provozu. Na kopec tak budeme muset autobusem.

Na jižním konci metra M2 Vitosha, odkud jezdí i autobus na kopec, je velký obchoďák. Jdeme na oběd a malý nákup zásob.

12:50 V rámci celodenní jízdenky koupené už včera na letišti jedeme autobusem na kopec Vitosha. Trochu prší.

Cesta trvá dost přes půl hodiny, vyhlídky skoro nejsou přes hustou zeleň. Na konečné jsou kryté zastávky, naše případná jistota, protože cestou leje a padají kroupy.



Jdeme k lanovce a ta opravdu nejezdí. Podle popisu na pokladně je v provozu jen v zimní sezóně, která končí v půlce dubna. I přes to potkáváme kluky se snowboardy.




Kabinka lanovky slouží jako kuřárna


Tady je slyšet tekoucí řeku, ale vidět jí není

Tohle je horní stanice lanovky

Chvilkami prší. Nebo spíš padají kroupy. Kroupy nebo nic. Jdeme malý turistický okruh, často přes sníh nebo napůl potokem. Potoků je tu ale hodně, tak po 50 metrech.








14:25 Autobus zpět z kopce stíháme velmi těsně, nejspíš už čekal až doběhneme.


Kurník ve tvaru Škody 105
15:35 Po delším čekání a krátké procházce jsme dorazili na jednu opravdovou zvláštnost. Obytný dům ve tvaru šneka.


Pomocí aplikace hledám v mapě kudy co jezdí a jedeme do středu loveckého parku pro kešku a taky se podívat co je to za nádraží, když to v mapě vypadá na zrušenou trať.

Tohle by mělo být nádraží
Ani stopa po trati ani nádraží a ani po kešce nedaleko. Dalším parkem kličkujeme jako cestující v tramvaji.


Jdeme pro další kešku, tentokrát už mám z logu ověřeno, že naši předchůdci ji našli. A nacházíme ji taky.


17:45 Celkem náhodně se před námi objevila předposlední stanice metra linky M3, tak jedeme na konečnou Hadzhi Dimitar v naději, že tam bude frmol a možnost večeře.


Místo je to celkem mrtvé, hlavní silnice, paneláky a staré obchodní centrum jak u nás na sídlištích. Nevzdáváme to a nalézáme v průchodu vietnamskou prodejnu všeho. Z druhé strany pak na nás kouká reklamní zmrzlinové vozidlo ve formě italské tříkolky Ape.

Cheesburger zná jen z mekáče, takže je trochu zklamanej
Mají i trochu jídel, mimo jiné 6 různých burgerů. Nám stačí dva. Líba je zklamaný, sice se nakonec najedl, ale jeho očekávání po vyslovení slova cheesburger bylo ten z McDonald. Takové očekávání samozřejmě nebylo naplněno. Za mě oba super.

18:30 Jedeme "domů". Prošel jsem kešky po cestě a skoro všechno mrtvý. Jedinou nemrtvou nemůžeme najít. Zbytek cesty odjíždíme celodenním cílem malého šotouše - zelenou tramvají č. 12.



19:30 Jsme v domě, Líba otevírá číselný zámek a já koukám do temné chodby jak z pod všech dveří jde hodně světla. Jdu k jedněm, beru za kliku (kliky jsou z obou stran) a je otevřeno. Rozestavěné miniaturní 2kk. Ostatní jsou zamčené, ale rozestavěné budou taky.


Odpolední výlet po návratu z hor - mix MHD a pěší

Večerní pohoda